Kapitola 10 · Architektura · Implementace DDD v Symfony 8

Implementace DDD v Symfony 8

Praktický překlad DDD konceptů do Symfony 8: jak strukturovat projekt podle Bounded Contextů, jak persistovat agregáty přes Doctrine, jak konfigurovat Messenger a kdy sáhnout po Doctrine custom types pro hodnotové objekty.

Autor M. Katuščák
Doba čtení ≈ 35 min
Náročnost pokročilá
Publikováno · Aktualizováno ·
Obsah kapitoly

10.01 Kde končí DDD a kde začíná Symfony#

Následující diagram ukazuje hranici mezi čistým DDD kódem (zelená oblast) a Symfony infrastrukturou (oranžová oblast). Vše v zelené oblasti je čistý PHP bez závislosti na frameworku – testovatelné v izolaci, přenositelné mezi projekty. Symfony vrstva implementuje kontrakty definované doménou (repository interface, event dispatch) a zajišťuje HTTP, persistenci a messaging.

FIG. 10.1-A Hranice mezi DDD a Symfony

Směr závislostí je určující: Symfony závisí na DDD (implementuje jeho rozhraní), nikdy naopak. Doménová vrstva neimportuje žádný Symfony namespace. Díky tomu lze Doctrine nahradit jiným ORM nebo Messenger jiným bus systémem, aniž by se dotklo doménové logiky. Tento směr závislostí formalizuje hexagonální, onion i clean architektura – jejich srovnání rozvádí kapitola o architektonických stylech.

10.02 Struktura projektu#

Vertikální slice architektura v Symfony 8 organizuje strukturu projektu podle Bounded Contexts (ohraničených kontextů). Každý kontext drží svou doménu, infrastrukturu i feature složky pohromadě. Příklad:

Závislosti mezi kontexty procházejí přes Application vrstvu nebo události – nikdy přes přímý import doménových tříd cizího kontextu.

FIG. 10.2-A Struktura projektu s Bounded Contexts

10.03 Implementace entit#

Vstupní bod do agregátu je kořen agregátu – třída dědí z bázové AggregateRoot, konstruktor je private a vznik probíhá přes pojmenovanou factory metodu (User::register(), Order::place()). To zaručuje, že nelze vytvořit agregát v nekonzistentním stavu. Definice entity je v kapitole Základní koncepty; tato sekce řeší její podobu v Symfony.

Detaily implementace:

  • extends AggregateRoot, bez final. Bázová třída poskytuje record() a releaseEvents() – sdílené chování pro všechny agregáty, ne duplicitní kopii v každé entitě. final patří hodnotovým objektům; entity mapované Doctrine zůstávají ne-final, protože lazy ghost proxy z entity dědí (rozbor v kapitole Návrh agregátu).
  • Privátní konstruktor + factory register(). Jediná legální cesta vytvoření. Kdyby přibyla další kategorie (importovaný uživatel z LDAP), přidá se další factory, ne přepínač uvnitř konstruktoru. Událost UserRegistered se nahrává ve factory, ne v konstruktoru – konstruktorem prochází i rekonstituce uloženého agregátu a ta žádnou událost vyvolat nesmí.
  • VO uloženy přímo, ne jako primitivy. UserId, Email, UserName a HashedPassword jsou typy vlastností. Doctrine je hydratuje přes custom typy (user_id, email_vo) nebo #[ORM\Embedded]. Žádné re-validace v getterech.
  • #[ORM\Version] pro optimistický zámek. Souběžná modifikace agregátu skončí výjimkou OptimisticLockException, kterou aplikační vrstva přeloží na retry.
  • Názvy metod z Ubiquitous Language. rename() místo setName(), changeEmail() místo updateEmail(). Doménový jazyk, ne CRUD slovník.

10.04 Implementace hodnotových objektů#

V Symfony 8 se hodnotový objekt zapisuje jako final readonly PHP třída. Validace patří do konstruktoru, rovnost se počítá z hodnot, ne z identity. Detailní rozbor sémantiky VO je v kapitole Základní koncepty:

UserName ukazuje plnou cenu hodnotového objektu: invariant „jméno není prázdné a má rozumnou délku“ je vynucen typem. Volající kód nemá šanci vložit prázdný string – pokud by to zkusil, dostane výjimku v konstruktoru, ne až v repozitáři. #[ORM\Embeddable] říká Doctrine, že VO se ukládá jako sloupec ve stejné tabulce jako vlastník (žádná samostatná tabulka pro VO).

Třetí typ hodnotového objektu je identita agregátu. Generuje se v aplikaci, ne v databázi – handler tak zná ID ještě před uložením:

Uuid::v7() z balíčku symfony/uid vrací časově řaditelné UUID, vhodné jako primární klíč (sekvenční zápisy nedrobí B-tree index). Stejný vzor platí pro OrderId nebo PaymentId; hodnotu vždy zpřístupňuje public readonly property $value, žádná metoda value().

10.05 Implementace repozitářů#

Repozitář se v Symfony 8 dělí na dvojici: rozhraní v doméně + Doctrine implementace v infrastruktuře. Doménový kód se opírá pouze o rozhraní, výměna persistence se odehraje v jediném souboru:

DoctrineUserRepository implementuje doménové rozhraní UserRepository přes Doctrine ORM. save() jen zařadí agregát k uložení přes persist(); flush a commit provede transakční middleware na command busu, takže jeden use case odpovídá jedné transakci. Publikace doménových událostí je samostatný krok aplikační vrstvy – proběhne až po commitu, aby příjemci viděli uložený stav.

10.06 Persisted Object Pattern – čistá DDD varianta#

Pokud trváte na tom, že doménová vrstva nesmí obsahovat ani metadata o persistenci, korektní cesta není XML mapping (také „znečištěné“, jen jiným formátem), ale Persisted Object Pattern. Jde o variantu vzoru Data Mapper (Fowler, PoEAA, 2002); v DDD kontextu ji rozebírá Vladimir Khorikov v sérii blogpostů „Persistence model“ a Vaughn Vernon v IDDD, kap. 12.

Idea: doménová třída zůstane POPO bez atributů. Vedle ní v infrastrukturní vrstvě existuje samostatná persistence třída se všemi Doctrine atributy. Dva mappery (one-way každým směrem) překládají mezi nimi.

V dalších příkladech v tomto průvodci pokračujeme s atributy přímo na agregátech. Persisted Object Pattern dále nerozvíjíme – principy jsou identické, jen vyžadují explicitní mapper na každý agregát.

10.07 Doctrine custom types pro Value Objects#

Sekce Implementace entit deklaruje vlastnosti přímo typu Email nebo UserId. Tuto hydrataci zajišťuje Doctrine custom type – konvertor mezi databázovým primitivem a hodnotovým objektem. Zde je jeho implementace a registrace.

XML mapping (User.orm.xml) dokáže totéž bez atributů ve třídě, doménu od ORM ale neoddělí – jen přesune metadata do jiného formátu. Kdo chce striktní oddělení, najde řešení v sekci Persisted Object Pattern.

10.08 PHP 8.1+ Enums pro stavové typy#

Stav objednávky, role uživatele, priorita úkolu – konečné množiny hodnot, které se dřív modelovaly konstantami ve třídě, mají od PHP 8.1 nativní typ: enum. Překlep v názvu case odhalí statická analýza, neznámou hodnotu odmítne typová kontrola za běhu.

10.09 Doménové služby (a kdy je nepoužít)#

Doménová služba zapouzdřuje pravidlo, které přirozeně nepatří žádnému agregátu ani hodnotovému objektu – typicky operaci nad dvěma a více agregáty (MoneyTransferService mezi dvěma účty) nebo bezstavový výpočet vyžadující externí zdroj (kurzovní převod, kalkulace daně podle jurisdikce).

Před sáhnutím po doménové službě stojí vždy jedna otázka: nepatří to do agregátu? Pravidlo „lze platit jen confirmed objednávku“ je čistý invariant agregátu Order – jen Order zná svůj stav a jen on smí ten stav měnit. Domain service na to je anti-vzor, který oslabuje agregát a vede k anemickému modelu.

Order::recordPayment() zapouzdřuje pravidlo i přechod stavu uvnitř agregátu. Jediný způsob, jak vytvořit Payment pro danou objednávku, vede přes tuto metodu – což znamená, že invariant „platit lze jen confirmed objednávku“ je vynucen typovým systémem, ne nadějí, že někdo zavolá správnou službu. Aplikační handler pak má triviální koordinační roli. Pojmy command a handler vysvětluje sekce o aplikačních službách, podrobně kapitola CQRS:

10.10 Specification Pattern#

Specification Pattern (Eric Evans, DDD, kap. 9) zapouzdřuje doménové pravidlo do samostatného objektu s jedinou metodou isSatisfiedBy(). Pravidlo „objednávka je způsobilá k expedici“ pak existuje na jednom místě – stejná specifikace slouží validaci v agregátu, filtrování kolekcí i výběru v repozitáři. Malá pravidla se skládají kombinátory and(), or() a not() do složitějších, bez kopírování podmínek po kódu.

Plný výklad včetně implementace v PHP, kombinátorů a double-dispatch napojení na Doctrine najdete v kapitole Specification Pattern.

10.11 Implementace doménových událostí#

Doménová událost je fakt minulého času: registrace proběhla, platba byla zaznamenána. Kód ji v Symfony 8 modeluje jako neměnnou PHP třídu, kterou agregát publikuje při změně stavu:

UserRegistered nese minimum potřebné pro obnovu kontextu: ID uživatele, e-mail a čas registrace. Listenery i externí konzumenti z těchto tří hodnot poskládají reakci, aniž by sahali zpět do UserRepository. Konstruktor odpovídá volání record(new UserRegistered(...)) ve factory User::register() v sekci Implementace entit.

10.12 Strategie zpracování chyb v DDD#

V DDD se výjimky liší podle vrstvy, ve které vznikají. Každá vrstva má jiné odpovědnosti a jiný typ chyb:

10.13 Implementace aplikačních služeb#

Tato sekce poprvé skládá dohromady trojici command – handler – bus, proto krátké vysvětlení pojmů. Command je neměnný objekt popisující záměr: „zaregistruj uživatele s tímto jménem a e-mailem“. Nemá chování, nese jen data use case. Handler je třída, která command vykoná – načte agregáty, zavolá doménovou metodu, uloží výsledek.

Command bus oba spojuje. Volající předá command busu (MessageBusInterface ze Symfony Messenger) a ten najde příslušný handler podle typu zprávy. Mezi dispatch a handler se navíc vkládají middleware: validation spustí Symfony Validator nad commandem, doctrine_transaction obalí handler databázovou transakcí (podrobně v kapitole CQRS).

Průvodce používá bus už zde, protože je to idiomatická Symfony cesta: kontroler nezná handler, jen popis záměru. Stejný command lze později zpracovat asynchronně bez zásahu do volajícího kódu. Plný výklad včetně oddělených busů pro commandy a queries přináší kapitola CQRS.

Aplikační služba má tedy v Symfony 8 podobu command nebo query handleru. Načte agregáty přes repozitář, zavolá doménovou metodu a zapíše výsledek – žádná doménová pravidla v ní nežijí:

RegisterUserHandler a GetUserProfileHandler jsou aplikační služby (command a query handlery). Koordinují use case a delegují doménovou logiku na entitu nebo doménovou službu.

10.14 Implementace kontrolerů#

Kontroler je adapter mezi HTTP a aplikační vrstvou. Smí: validovat formát vstupu, transformovat ho na command/query, dispatchovat, přeložit doménovou výjimku na HTTP odpověď. Nesmí: nést doménová pravidla, volat repozitáře přímo, manipulovat s agregáty.

Symfony nabízí od verze 6.3 #[MapRequestPayload], který deserializuje a validuje JSON požadavek přímo do typového commandu. Pro klasické HTML formuláře pak existuje varianta #[MapRequestPayload(acceptFormat: 'form')] nebo Symfony Form.

MapRequestPayload převezme deserializaci, validaci přes Symfony Validator (atributy #[Assert\…] na commandu) i překlad chyby validace na HTTP 422. Kontroler tak má jen tři odpovědnosti: dispatch, mapování doménových výjimek na HTTP, návrat odpovědi.

Kontroler je tenký, takže těžiště testů leží pod ním. Agregáty se testují jako čistý PHP bez kernelu. Aplikační handlery, které se opírají o repozitář, pokrývá kernel test s testovací databází – jen reálná DB ověří unique constraint a transakční chování, in-memory mock je negarantuje. Konkrétní testy po vrstvách rozebírá kapitola Testování DDD.

Mimo kontroler zůstává i autorizace; má vlastní kapitolu Autorizace v DDD. Stručně: otázku „smí tento uživatel vykonat tento use case na tomto objektu“ řeší use-case vrstva přes Symfony Voter, zatímco doménové invarianty zůstávají v agregátu. Kapitola zavádí čtyřvrstvý rámec od HTTP firewallu po pravidla na úrovni polí a ukazuje, proč doménová pravidla do Voteru nepatří.

10.15 Dependency Injection a autowiring#

DI Container v Symfony 8 váže rozhraní z doménové vrstvy na konkrétní implementaci v infrastruktuře. Konfigurace určuje, kterou třídu autowiring injektuje, když handler typuje na UserRepository:

Alias zajistí, že Symfony DI Container injektuje stejnou instanci DoctrineUserRepository všude, kde závislost typuje na UserRepository. Doménové modely, hodnotové objekty a události z auto-registrace vylučujeme – nejsou to služby, ale data.

Autowiring s oddělenými Bounded Contexts

Ve větších projektech s více Bounded Contexts se autowiring konfiguruje pro každý kontext samostatně. Každý kontext dostane vlastní blok v services.yaml – hranice se tak promítne i do service containeru.

Časté otázky

Kam v Symfony projektu patří doménová vrstva a proč ji držet odděleně?

Doménová vrstva se umisťuje do samostatného adresáře – v tomto průvodci src/<BoundedContext>/Domain/, například src/UserManagement/Domain/ – odděleně od kontrolerů, Doctrine mapování a infrastruktury. Izolace umožňuje testovat a refaktorovat model bez závislosti na Symfony životním cyklu a dovoluje přenést doménu i do jiného technologického stacku. Viz sekci Struktura projektu.

Jak mapovat agregát v Doctrine bez toho, aby doména závisela na ORM?

V tomto průvodci používáme Doctrine atributy přímo na agregátu jako pragmatickou výchozí volbu – jsou to metadata, ne chování. Pokud trváte na čisté doméně bez stop ORM, korektní řešení je Persisted Object Pattern (Vladimir Khorikov; Vernon, IDDD, kap. 12): doménová třída zůstane POPO, vedle ní v infrastruktuře existuje samostatná persistence třída s atributy a mapper mezi nimi. Detail v sekci Persisted Object Pattern – čistá DDD varianta.

Jak odlišit Aplikační službu od Doménové služby?

Doménová služba drží čistou doménovou logiku, která přirozeně nepatří žádnému agregátu ani hodnotovému objektu – je bezstavová a nekomunikuje s infrastrukturou. Aplikační služba naopak orchestruje use case: přijme vstup z kontroleru, načte agregáty přes repozitář, zavolá doménovou logiku a předá výsledek k persistenci. Aplikační služba nikdy neobsahuje doménová pravidla, pouze posloupnost kroků. Podrobný rozbor v sekci Aplikační služby a Doménové služby.

Mají doménové operace vyhazovat výjimky, nebo vracet Result typ?

V PHP a Symfony ekosystému jsou výjimky dominantní cestou. Při porušení invariantu agregát vyhodí konkrétní doménovou výjimku (například InsufficientFundsException). Aplikační vrstva ji přeloží na HTTP odpověď nebo zprávu uživateli. Result/Either typ je v PHP možný, ale přidává složitost bez odpovídajícího přínosu. Kontrolery zachytávají jen doménové podtypy, nikdy obecnou Exception. Rozbor variant v sekci Strategie zpracování chyb.

Kdy použít Doctrine Custom Type pro Value Object?

Doctrine Custom Type se hodí tam, kde se hodnotový objekt ukládá jako jednoduchá hodnota v jednom sloupci – peněžní částka, e-mail, URL, vlastní identifikátor. Custom Type přeloží hodnotový objekt při zápisu do primitivu a při čtení ho zpět rekonstruuje. Doménový kód pak pracuje vždy s typovým objektem. Pro hodnotové objekty složené z více sloupců je vhodnější embeddable mapování. Detailní rozbor v sekci Doctrine custom types pro Value Objects.